Příspěvek k pokusu o dolování Fe-rud, společností Klein-Lanna-Liebig „Na Vošmendě“ v druhé pol. 19. stol. a ještě něco navíc.
Roman Kurfiřt
Úvod
Pokusné dolování železných rud u Vošmendy na katastru obce Jesenný v období let 1939 - 1940, již bylo v minulosti několikrát stručně popsáno (Šourek 2003) a je mezi zájemci o historii hornictví v této oblasti, celkem více méně, dobře známé. O hornické činnosti prováděné v druhé polovině 19. století v povodí potoka Vošmendy společností Klein-Lanna-Liebig, se však až do nedávna, nevědělo vůbec nic a proto se zde pokusím, alespoň s tím málem, co se k této činnosti zachovalo a podařilo zatím nalézt, seznámit i ostatní.
Zápisy o dolování
„Kajetán a Marie“
A nyní zde bude dobré uvést několik zcela konkrétních a tak trochu nudných (říkám tomu technická data) informací převzatých z nalezených zápisů a dalších pramenů.
Roztoky - „Marie“, (parc. č. 1461 a okolí „Zítkovy skály“)
Jesenný - „Kajetán“, (parc. č. 381)
Z jednoho ze zápisů (SOkA Semily, Fond OÚ-Semily, kart. č. 205, 11/27-5) vyplývá, že společnosti Klein-Lanna-Liebig, byly propůjčeny dne 28. listopadu 1858 dvě jednoduché důlní míry pod názvem Kajetán (Cajetan) a nálezná šachtice byla na parc. č. 381 Josefa Hinka (správně Hnika, což jsem ověřoval na katastr. úř. v Semilech v pozemkové knize) v Jesenném. I z té se měla dobývat železná ruda. Bohužel zde ale není uvedena hloubka šachtice. Práce zde musely být ukončeny nejpozději v r. 1860 (nejasné?) a šachtice měla být obecním představenstvem obce Jesenný, zasypána snad škvárou (struskou?) a haldy likvidovány nejpozději na jaře r. 1862. A to vše hlavně kvůli bezpečnosti, protože společnost jaksi „zapomněla“ tento a ještě další pozemky, na kterých měla štolu a další šachtice (zasypané již v r. 1860), uvést do původního stavu. Na té samé parcele se později opět pracovalo, což dokládají kutací povolení z r. 1864 - 65 a 1865 - 66 s roční platností, pro A. Pelikána, zastupujícího PEIG (Prager Eisen Industrie Gesellschaft - Pražská železářská společnost). V r. 1939 - 40? zde pracoval A. Ehinger, prokurista vápenky Václav Renner v Jesenném, zastupující snad také PEIG, ale o více než 70. let později (P 2740) a nakonec zde měla v r. 1940 kutiště i firma Zbrojovka Fr. Janeček (Roth 1940a, 1942, 2003, Šourek 2003 a Velebil 2005), která některými z prací, zastihla asi starší dobývky, snad právě z druhé pol. 19. století. Pozůstatky po dolování jsou na této parcele, ale i na parcelách okolních, ještě dnes zcela jednoznačné a nepřehlédnutelné. Nalézají se na pravém břehu potoka Vošmendy v mírném zalesněném svahu, v místě nad loukou, na které v letních měsících táboří skauti. Celý svah lesa má tak charakter menšího „kráterového pole“.
Zde pro názornost a představu čtenářů, vkládám přepis jednoho z nalezených česky psaných zápisů, který je pouze minimálně upraven.
Slavný cís: kr. okresní Úřade v Semilech!
Dle protokolu se společnost páni(?) Klein Lana a Liebig zavázali
že jak pozemky ke kutění v(?) blíž Jesenska od občanů přijali,
když kutění puštěno, takové v tom stavu zas odvedou;
tomuto závazku nad řečená společnost nedostála
neb již 3 Rok nic nedělají, a občanům na jejich kruntech
hromady Rumu ležet nechali, a(i) k žádnému konci to nevedou,
skrze co Kruntovníkům znamenité škody působějí, an
ty hromady obyčejně uprostřed pole se nacházejí, takže jejich
krunt patřičně zdě(i)lávat nemůžou; k tomu díry otevřené
jsou, takže každou chvíli nebezpečenství hrozí, a(i) mnohým
ani vyjednanou činži neplatějí, z následujících příčin
žádají občani Jesenský Slavný cís: kr. ok. Úřad
o zastání a(v) přidržení nad řečené společnosti, by občanům
jejich pozemky do předešlého stavu uvedeny byli, aby svůj
Krunt zdě(i)lávat mohli, an(?) jejich práva ke kutění pominuly,
a víc nic nedělají.
v Jeseným dne 4 Prosynce 1861.
Objevování objevené neobjevené (zatím?) jeskyně
Nedaleko od starých dobývek (asi 90 - 100 m JZ směrem od parc. č. 381) je několik menších vápencových lůmků. Dva z nich nacházející se v zákrutu cesty se v minulosti našim milým spoluobčanům podařilo téměř zavozit vysloužilým harampádím a všemožným odpadem. V prvním z nich (dnes zavožený) se několik let po sobě pod kořeny smrku ztrácel občasný potůček svádějící sem vodu z okolních luk, což neušlo bozkovským jeskyňářům, kteří se v r. 2004 rozhodli, o několik metrů dále, začít hloubit průzkumnou sondu a pokusit se tak proniknout do předpokládaných podzemních prostor. Postupně se prokousali skrz odpadky, hlínu a kamení k menším i větším vápencovým blokům, mezi nimiž si voda hledala cestu. V roce 2006 byla sonda zabezpečena betonovými skružemi a osazena žebříkem. Skrz různě poskládané bloky se po velkém úsilí nakonec podařilo proniknout do hloubky okolo 12 m, ale práce musely být v r. 2008 ukončeny, protože bohužel došlo k tomu, co asi ani ve snu nikdo nečekal. Po několika vydatných přívalových deštích byla totiž celá otevřená část prostory, až asi do úrovně skruží, zanesena hlinito-kamenitými nánosy a tak vlastně všechno to, co se podařilo dostat ze sondy ven, bylo opět zpátky. Zda budou práce v této sondě ještě někdy pokračovat je zatím nejisté. Jisté je jen to, že potůček do podzemí stále chtě nechtě mizí.
Záhadný vrt s poetickým označením „JB-4“
V Jesenném a jeho okolí byl mezi lety 1966 - 1968 prováděn podrobný geologický průzkum vápenců (v pořadí již druhý). Samozřejmě došlo i na naše „kráterové pole“. Zkoumaná vápencová čočka, spolu s pozůstatky po starém dolování, zde byla nazvána „Ložisko Vošmenda - sever“. Tehdy zde bylo provedeno několik výkopových sond, rýh a vrtů. Pro nás je z celého geologického průzkumu této vápencové čočky nejzajímavější to, že jedním z vrtů, konkrétně vrtem označeným „JB-4“, byla v hloubce 34,2 m - 40 m zastižena vrtacím zařízením dutina s výplní. Možná vrt pronikl do jedné ze starých dobývek (nalezly se v ní totiž i mimo hlínu, také Fe-rudy), ale pravděpodobnější se zdá být, že tehdy navrtali krasovou dutinu vyplněnou rudou a hlinitými nánosy. Na jaře r. 2008 se vrt sice podařilo vypátrat (skrýval se nenápadně pod zcela ztrouchnivělým pařezem) a pročistit až do hloubky 6 - 7 m, ale později se ukázalo, že je asi v této hloubce, zcela ucpán menšími kameny a jílem. Myšlenka na spuštění malé videokamery připojené na přenosný počítač do vrtu tak vyzněla naprázdno. Dodnes nezodpovězenou otázkou tak zůstává, kam se to soudruzi vrtaři v podzemí provrtali a co vrt „JB-4“ vlastně skrývá. Myslím, že toto tajemství se už asi nikdy bohužel nedovíme.
Fenomén zvaný Hohlräumen
Hohlräumen. Co to je? Doslova tedy duté prostory. Ne hlavy, jak by se snad mohlo zdát, to ne. Ano skutečně prostory. O takových dutinách ve vápencích a dolomitech, kterou mohla být právě ona výše zmíněná navrtaná, se v Jesenném, ale i v dalších okolních obcích zmiňují také starší německy psané zprávy. Takové „Hohlräumen“ se objevovaly při dolování Fe-rud v Jesenném na „Adelheid-Zeche“, dále na jiném dole v Jesenném (bližší určení neznám), v Horské Kamenici, na Vrátě (i s náčrtkem) a také v Poniklé. Tam se o nich píše dokonce např. jako o „grosse Hohlräume mit traubenförmigem Glaskopf - hierzulande rampouchy (Eiszapfen) genannt, womit sie mitunter Aehnlichkeit haben“ - tedy, „velké dutiny s hroznovitým lebníkem, zde rampouchy nazývaným, s nimiž někdy podobnost mají“. S velkou pravděpodobností to tedy jednoduše byly krasové dutiny a jak to tak vypadá, i větších rozměrů, kam se mohli dostat tehdejší horníci, protože právě v takových prostorách je zde v hlíně popisován nalézající se „Glaskopf“, tedy lebník, hledaná to železná ruda. Ale pozor! I v něm se uvádějí „Hohlräumen“. Domnívám se a dovolím si tvrdit, na základě toho co se mi již o hornictví v Jesenném podařilo shromáždit a prostudovat, že tento jev byl daleko častější než se na první pohled může zdát. Je škoda, že tehdejší zmínky týkající se této problematiky nejsou více popisné. Je velmi pravděpodobné, že dnes již dávno zaniklé jesenské doly a jejich podzemí, především na někdejším „Adelheid-Zeche“, skrývají takových krasových dutin asi hned několik a my můžeme jen a jen litovat, že celý systém dolu, který jimi možná procházel, je již na věky věků beznadějně uzavřen a také tiše závidět tehdejším „starcům“, kteří byli při své každodenní tvrdé, ale krásné práci v dole, vlastně jejich prvními objeviteli.
Prameny a použitá literatura
SOkA Semily, OÚ Semily, kart. č. 205, 11/27 hornictví 1855-1868, 1-36, (11/27- 5).
SOkA Semily, OÚ Lomnice n. Pop., kart. č. 36, 11/27 hornictví 1855-1868, 11/27- 2.
Bayer C. (1860): Thätigkeit im Riesengebirge, - Berg-und Hüttenmännisches Jahrbuch..., IX, s. 234-253. Vídeň.
Czerweny J. (1883): Die Eisenerze südlichen Riesengebirges. - Oesterreichische Zeitschrift für Berg-und Hüttenwesen, roč. XXXI, č.42, s. 539-541.
Gotthard (1932): Soupis lomů ČSR, sv. 1. okr. Semily, heslo Roztoky.
Krutský N. (1968): Závěrečná zpráva Jesenný-Bozkov. Surovina: vápence, etapa vyhledávací - MS, Geofond Praha P 21 810/I+II.
Polak O. (1858): Geognostischer Bericht..., - Jahrbuch d. k. k. Reichsanstalt, IX, s. 239-246.
Roth Z. (1940a): Limonitová ložiska v okolí Jesenného (kutání firmy Janeček). - MS, Geofond Praha P 1024.
Titelbach F. (1851), Honl A. (1912), Roth Z. (1942): Zprávy o ložisku železných rud u Jesenného. - MS, Geofond Praha P 2740.
Šourek L. (2003): Po stopách starého železářství na Železnobrodsku. - Od Ještěda k Troskám, roč. X (XXVI), č. 3+4, s. 112-124.
Štovíček J. (1984): Rudné hornictví v podnikání Liebigů v 2. polovině 19. století. - Studie z dějin hornictví, sv.15., s. 142-155. Praha.
Velebil D. (2005): Dobývání rumělky, železné rudy a vápence v obci Jesenný, s. od Semil. - Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz. (Praha) 13, s. 98 - 111.