Těžba železa a vápenců
Údolí Vošmendy mezi Bozkovem, Jesenným a Roztokami u Semil skrývá poměrně veliká tělesa kvalitních vápenců i menší ložiska železných rud. Není tedy žádným tajemstvím, že se zde tyto suroviny v hojné míře těžily a často i na místě zpracovávaly.
Pozůstatky po dolování jsou zde ještě dnes zcela jednoznačné a nepřehlédnutelné.
Jedno z míst poznamenaných důlní činností se nalézá v mírném zalesněném svahu nad cestou na pravém břehu Vošmendy (katastr obce Jesenný). Celý svah zde má tak charakter menšího „kráterového pole“.
Z křižovatky, kde právě stojíte, Vás tam zavede krátká odbočka (značená zeleným čtvercem).
Z archivních spisů vyplývá, že se v těchto místech nacházely tzv. důlní míry nazvané Kajetán (Cajetan) propůjčené k těžbě společnosti Klein-Lanna-Liebig v roce 1858. Později v letech 1864 - 1866 zde krátce pracovala společnost Prager Eisen Industrie Gesellschaft a nakonec v období 1939 - 1940 zde měla kutiště firma Zbrojovka Fr. Janeček. Některými pracemi zastihla starší dobývky, snad právě z druhé poloviny 19. století.
Velmi čisté, až 90% krystalické vápence byly v minulosti vyhledávanou surovinou pro výrobu vápna.
Nejstarší metoda výroby vápna doložená archeologickými nálezy i v okolí Bozkova je pálení v polních pecích.
Než se přistoupilo k samotnému pálení, byl nalámaný vápenec palicemi rozbit na větší a menší ploché kusy. Po přípravě „foroty“ se začala pec „rovnat“. Kameny se narovnaly do kruhové jámy tak, aby se prostor pece směrem nahoru zužoval. Vršek pece se uzavřel velkými plochými kameny a zarovnal tzv. hroudím.
V peci se topilo 12 - 16 hodin. Popel z pece se opatrně vyhrabával popelištěm, „aby se vápno nezapopelilo“. Žárem se vápenec rozžhavil doběla. To bylo znamení, že je vápno vypáleno. Po vypálení se musela pec nechat vychladnout. Poté se hroudí odstranilo a vápno se začalo odshora rozebírat.
