Dílčí zpráva o průběhu průzkumných speleologických prací v Bozkovských dolomitových jeskyních v období 1995 – 1999
Bozkovské dolomitové jeskyně se nacházejí na severozápadním okraji obce Bozkov, pod zalesněným svahem plošiny Na Vápenci. Území je budováno horninami krkonošsko jizerského krystalinika silurského stáří. Leží na okraji terciérní náhorní plošiny a přilehlého údolního svahu Vraštilovského potoka. Je tvořeno čočkou vápnitého, místy křemitého dolomitu, prostoupeného křemitými a křemennými žilkami. Dolomity jsou obklopeny nekrasovými horninami ( fylity a zelené břidlice). Těleso je protaženo ve směru v.-z. v délce cca 400 m, šířka dosahuje 200 m, mocnost je přes 100 m,. Ve východní části tělesa vystupují pevné dolomity až na povrch (bývalý lom), v západní části na náhorní plošině jsou hluboce rozvětrány a přeměněny na pískové reziduum až do hloubky okolo 40 m.
Vlastní jeskyně jsou tvořeny dvěma, původně samostatnými systémy chodeb, které dnes propojuje vyražený tunel. Staré Bozkovská jeskyně (průměrně 456 m n. m.) leží v jihovýchodní části karbonátového tělesa a tvoří je systém úzkých chodeb s rozsáhlejšími řícenými prostorami, vytvořenými na strmých a svislých puklinách a dislokacích směrů sv.-jz. až ssv.-jjz. a sz.-jv.. Výrazně je též ovlivněna křemencovými žilami směrů nejčastěji sv.-jz.. Tvary prostor jsou výrazně predisponovány těmito strukturami. Dutiny jsou zřejmě výsledkem převážně korozního procesu, na který v jihovýchodních a severovýchodních prostorách jeskyně navázala rozsáhlá mechanická destrukce, zřejmě mrazová. Počvu vyplňuje nejčastěji jílovitý písek reziduálního charakteru, přecházející až do kamenitých sutí a blokových závalů. Místy je kryta sintrovými kůrami a stalagmity, zejména v západní části jeskyně jsou na stěnách a stropech hojné sintrové kůry, stalaktity hůlkové i brčka, místy i excentrické krápníky a heliktity, na blocích ve východní části prostor jsou hojné hřibovité pisolity. Místy vystupují výrazné, korozí vypreparované křemenné a křemencové lišty. Velká část prostor je změněna (prohloubena) technickými zásahy provedenými v rámci zpřístupňovacích prací.
Nové Bozkovské jeskyně (průměrně 447 m n. m.) leží ve střední části karbonátového tělesa a její nejhlouběji položené prostory jsou trvale zaplněny stagnující vodou, odváděnou přepadovým vývěrem. Protažení systému chodeb a dómů sleduje pásmo mocných ložních křemenných poloh o směru v.-z. až vjv.-zsz., postiženého hojnými dislokacemi sv.-jz. a sz.-jv. Tyto prvky, zvláště křemenné polohy, výrazně ovlivňují průběh a tvar jeskynních chodeb, v nichž se silně uplatňuje selektivní koroze. Proto ze stěn vystupují výrazné lištovité a síťovité struktury křemenných poloh. Prostor výplně tvoří nejhojněji reziduální jílovitý písek s vysokým obsahem křemene, méně ostrohranné štěrky a kamenité sutě s dolomitovými bloky. Stagmalitové formy jsou vzácnější než ve Staré jeskyni a omezují se zejména na podlahové sintry a kůry na stěnách. Stalaktity (hůlkové, méně brčka) se tvoří jen na několika místech. Nejhlubší polohy dutin v západních a východních okrajích jeskynního systému zaplňuje stagnující voda, která na východě vytváří bazén o rozměrech 159 m2 a hloubce přes 14 m (Jezerní dóm a Podvodní prostory). (Hromas 1997).
Spojovací tunelmeni Novými a Starými jeskyněmi proráží ve dvou místech další víceméně izolované dutiny. Větrná jeskyně má charakter Starých jeskyní, Jeskyně u Tří Pazimánů je vytvořena v zóně křemitého dolomitu a charakterem se blíží Novým jeskyním.
