V srpnu 2011 proběhla společně s kolegy z Geologického ústavu Akademie věd - Prof. Pavlem Bosákem a Standou Šlechtou výprava do Bozkovských jeskyní a Ponikelské jeskyně. Cílem této akce bylo odebrání vzorků vhodných na paleomagnetická měření z profilů jemnozrnných sedimentů, které zůstaly zachovány na stěně Páteční propasti ve Větrné jeskyni (Bozkov) a v chodbě u zvonů v Ponikelské jeskyni. Odebrání přesně orientovaných malých vzorků těchto nejjemnějších sedimentů pro laboratorní měření (vtlačením malých přesně definovaných a stejných krabiček přímo do sedimentu, viz foto) může pomoci odhalit stáří těchto sedimentů. Princip tohoto paleomagnetického datování jeskynních výplní spočívá v tom, že hornina (v našem případě sediment) si v ideálním případě dokáže uchovat v sobě směr i velikost tehdy působícího magnetického pole země (měřena je tzv. remanentní magnetizace, je uchována díky částicím, minerálům obsahujícím železo - zejména magnetit, hematit a další, které reagují na magnetické pole země při vzniku horniny, v případě sedimentů se natáčejí do směru právě působícího magnetického pole a tato orientace může být zachována až dodnes). Geomagnetické pole se v geologické minulosti měnilo, docházelo k tzv. přepólováním (inverzím), kdy došlo ke změně polarity a magnetický sever se nacházel v blízkosti geografického jihu. Tyto inverze jsou zmapovány a datovány pro jednotlivá geologická období, nejpřesněji pro období kvartéru, paleogénu a neogénu (třetihor - tot označení se již neužívá) až křídy. Dnes se nacházíme v období "normálním" označovaném jako Brunhes, poslední přepólování proběhlo před přibližně 780 tisíci lety, kdy skončilo inverzní období Matuyama. Předchozí výzkumy v Bozkovských jeskyních, které byly publikovány ve sborníku Český kras v roce 2006 (Bosák et al.-2006: Datování sedimentárních výplní v Bozkovských dolomitových jeskyní; Český kras, 32, str. 36-42), ukázaly, že zkoumané sedimenty (včetně sintrů) mají normální polarizaci a tudíž jsou tedy zcela jistě mladší než 780 tisíc let. Jaké informace prozradí výsledky nejnovějších měření? Zatím nevíme, výsledky dosud nejsou zpracované, ale až budeme vědět víc, budu vás informovat.
Leona Koptíková
Fotky k prohlédnutí zde: http://home.gli.cas.cz/koptikova/www/Paleomag_BDJ_Ponikla_2011/album/index.html
Krasové jevy se zde vyskytují v izolovaných čočkách a rozlámaných pruzích karbonátových hornin vystupujících uvnitř souvrství fylitů a zelených břidlic železnobrodské části krkonošsko-jizerského krystalinika. Jednotlivá krasová tělesa jsou budována různě kvalitními, přeměněnými karbonáty od vysoce čistých 99% krystalických vápenců, přes fylitické vápence až po různé typy dolomitických vápenců až dolomitů. Na povrch vystupují v podobě krasových ostrovů táhnoucích se západo-východním směrem od Železného Brodu přes Horskou Kamenici, Bozkov, Jesenný a Roztoky u Semil dále k východu, kde postupně křižují údolí Jizery u Poniklé, u Rokytnice nad Jizerou, údolí Jizerky v Křižlicích a Vítkovicích, Labe v okolí Vrchlabí, Horního Lánova. Přes Černý Důl a Jánské Lázně směřují ke Svobodě nad Úpou , kde stáčejí k severu a pokračují okolo Horního Maršova k Horním Albeřicím do Polska. Celá tato oblast bývá někdy označována jako "Krkonošský kras"
Krasové jevy a jeskyně v povodí řeky Kamenice a okolí Železného Brodu jsou zastiženy většinou při okrajích starých zarovnaných (terciérních) plošin na hranách hluboce zaříznutých údolí. Právě s třetihorním zahlubováním řek je spojován nejmladší vývoj známých jeskyní. První zmínky o jeskyních v této oblasti jsou spojeny s počátky průmyslové těžby čistých krystalických vápenců v lomech v Železném Brodě (jeskyně v lomu v Brodcích objevená a odstřelená v roce 1935) a Jesenném
po roce 1900. Bohužel žádná z tehdy objevených krasových dutin se nezachovala. Teprve objev Bozkovských jeskyní v roce 1957 vedl k intenzivnějšímu zájmu o místní krasové jevy. Od té doby byla postupně popsána a zdokumentována řada dalších jeskyní. K nejvýznamnějším patří Propad Na Poušti v Železném Brodě, jeskyně Na Vošmendě a Nová Rasovna v údolí Vošmendy v Roztokách a Jesenném , jeskyně Pod Bílou skálou a Vraštilovská jeskyně v Bozkově.
Východní pokračování patří již do oblasti označované jako kras povodí horní Jizery. Krasové jevy jsou vázány na izolované ostrovy karbonátových hornin v nacházející se zhruba s. od Jilemnice. Výchozy krystalických vápenců, dolomitů a erlánů sledují dva souběžné pruhy z.- v. směru. Na povrch se většinou dostávají ve svazích údolí řek a potoků (Jizera, Rokytnický potok, Jizerka, Cedron). V okolí Rokytnice nad Jizerou tvoří krystalické vápence spolu s erlany pruh obklopený ordovickými kvarcity a grafitickými fylity dlouhý téměř 6 km. Táhne se z údolí Jizery u Pasek nad Jizerou střídavě po svazích údolí Rokytnického potoka až k Rokytnu. Byly zde popsány jeskyně Havírna (Ve Vilémově) a Rokytnická, Netopýří mlýn a V náhonu v Dolní Rokytnici. Druhý jižnější pruh je zastižen v údolí Jizery u Poniklé kam přechází od západu z oblasti Roprachtic a Helkovic. Těleso ponikelských křemitých dolomitu je v oblasti nerozsáhlejší a na krasové jevy nejbohatší. Kromě jeskyní (Ponikelská, Železný důl, U Valdmana, ...) jsou zde i ponory a vydatná vyvěračka. Další zkrasovělé karbonáty najdeme v okolí Křižlic, Vítkovic (3 jeskyně Ve Vítkovicích) a Štěpanic (Propast v Horních Štěpanicích, Jímání a 2 jeskyně Ve Štěpanické Lhotě). Celkem je v této oblasti evidováno 15 jeskyní.
12/2024