Zhruba po roce se opět poodhalilo tajemství propasťovité jeskyně Na Poušti. Po nejnovějším postupu do hloubky se, z tohoto původně nenápadného propadu v louce, stává jedna z nejhlubších jeskyní Krasu Západních Sudet. A podle všeho ještě jeskyně neřekla poslední slovo.
Na jaře loňského roku jsme se ze dna Škrapového dómku dostali do 6 m propástky. Po rozbití a vytahání kamenů ze dna jsme se vzhledem k absenci dalších úložných míst v jeskyni rozhodli opět počkat na zimu, kdy v loukách nad jeskyní vzniká při oblevách jezero vody. Natáhli jsme hadice, na dno napustili desítky m3 vody a zjistili, že voda po drobném nastoupání někam s hukotem odtéká.
Toto nadějné zjištění nám dodalo chuť se pustit do těžby dna na dně propástky, to ovšem znamenalo nejdříve uvolnit místo ve Škrapovém dómku vytáháním deponií až na povrch. Začátkem května jsme proto uspořádali několikadenní akci a s tímto úkolem si úspěšně poradili a mohli začít snižovat dno propástky. Po 1 m se ve dně objevili bloky a mezi nimi díra do hloubky. Po jejím rozšíření jsme se pak prosoukali do větší prostory, kde se pohodlně postaví několik lidí. Její dno je zhruba 4 m ode dna propástky, do stropu ústí další komín. Hlavní věcí však je, že ze dna za stěnu vybíhá volný kanálek, který půjde pohodně zvětšit na průleznou šířku a ve kterém je vidět další rozměrnější pokračování.
Bolest hlavy a to doslovně nám tedy zatím způsobuje jen zvýšený výskyt CO2.