Nálezná zpráva o nalezených zprávách aneb o jeskynním medvědovi a jiných zviřátkách z Horního Lánova.

Roman Kurfiřt

Úvod

     Vy, kteří mě alespoň trochu znáte, tak jistě víte, že se zajímám, mimo jiné, především o rudné hornictví převážně v západní části Krkonoš a Podkrkonoší a také na Železnobrodsku a také o vše, co s ním, tak nějak souvisí. Díky tomu, se mi občas dostane do rukou pozoruhodný materiál a informace, které spíše než montanisty, mohou zajímat jeskyňáře. Tak se i stalo celkem nedávno a proto si myslím, že bude dobré, o jednu takovou, sice ne až tak významnou starou zprávu, na kterou se s největší pravděpodobností již asi dávno zapomnělo, se s těmi, které zaujme, podělit. A to snad proto, aby opět na dlouhá desetiletí a nebo ještě déle, opět neupadla v hluboké zapomnění.

Oč tu vlastně běží


Takže, po vzoru slavných kapel, jak by řekl klasik, v tomto případě slepý flašinetář, nesmrtelný Lou Fanánek Hágen, se mi nedávno při vyhledávání informací o Emilu Porthovi, ne příliš dobře známém geologovi, který se i přes svůj krátký život, částečně zasloužil o geologické mapování Podkrkonoší a Krkonoš, podařilo objevit dvě velmi zajímavé zprávičky o jedné z jeskyní v Horním Lánově. První z nich byla publikována v „Ročence císařsko-královského geologického Říšského ústavu ve Vídni“ v roce 1857. Dovolím si ji zde ocitovat, tak jak je v ročence v původním znění a také v původním jazyce, němčině.

„Herr E. Porth theilte ferner mit, dass er bei Ober-Langenau im Riesengebirge im krystallinischen Kalke eine Höhle aufgeschlossen habe, die grösstentheils mit Lehm ausgefüllt war. In dem letzteren fanden sich sehr zahlreiche Knochenreste, die in ihrer grossen Mehrzahl einer Dachs-Art angehören, selten dagegen sind Reste von Ursus spelaeus, Cervus megaceros und einer Vogel-Art. Herr Porth ist mit der näheren Bestimmung dieser Reste beschäftigt und wird die Resultate derselben später mittheilen.“

A nyní se zde pokusím o svůj neumělý překlad do mé milované mateřštiny, tedy do jazyka českého, pro ty, jímž z německého zápisu, není ještě jasné o čem se zde vlastně pojednává.

„Pan E. Porth mimo to sdělil, že u Horního Lánova v Krkonoších v krystalickém vápenci jeskyni otevříti měl, která byla z větší části vyplněna hlínou. V posledku nalezly se velmi četné kosterní pozůstatky, z velké většiny náležející jezevci, vzácné naproti tomu jsou pozůstatky, Ursus spelaeus, Cervus megaceros a nějakého ptačího druhu. Pan Porth je s bližším určením pozůstatků zaměstnán a výsledky těchto oznámí později.“

Množství otazníků

     K otevření jeskyně došlo asi v tom samém roce, kdy byla zpráva publikována, tedy v roce 1857. V té době byl již Emil Porth jmenován, C. k. geologickým Říšským ústavem, řádným geologem a byl pověřen mapováním Krkonoš. Tuto oblast znal již asi dosti dobře ze svého několikaletého působení v ní a v té době o ní také publikoval několik prací, především o horninách permokarbonu a výskytech a menších ložiscích Cu-rud. Takže o tom, kdy byla jeskyně otevřena nebo objevena snad není pochyb. Ale, kterou jeskyni v Horním Lánově to pan Porth vlastně objevil, když dnes víme, že se zde, nachází jeskyní hned několik? Myslím, že na tuto otázku nám pomůže odpovědět druhá zmínka o téže jeskyni, publikovaná Fr. Pošepným, později světově proslulým to geologem, taktéž v roce 1857 v časopisu Živa. A opět si jí zde ocitujme pěkně celou. 

„U Niederhofu byla od pana Portha nalezena jeskyně s ohromnými krápníky a množstvím kostí, z nichž se ale posud jen dva rody určit daly.“ (Niederhof česky Dolní Dvůr, je obec, která sousedí hned s Horním Lánovem, pozn. RK)

Jeskyně s ohromnými krápníky? Domnívám se, že by se snad tato, dala s velkou pravděpodobností ztotožnit s mě známou, menší jeskyní v Horním Lánově, která byla pracně znovuobjevena, částečně dokumentována a zkoumána skupinou bozkovských jeskyňářů (členové skupiny - Filip Seifert, Jakub Hlava, Jan Hloušek a Josef Zeman) v letech 2007 - 2008. Tato jeskynní lokalita je zasvěceným, více než mě, dobře známa a není tedy nutné ji zde více popisovat. Je-li to skutečně ta „Porthova“ nebo nějaká jiná, už se asi nikdy nedovíme, ale jiná jeskyně s velkými krápníky dnes v Lánově známá není.

 
Medvěd nebo Teddy bear

     Zatím nezodpovězenou otázkou zde ale zůstává, zda se skutečně mohlo jednat o kosterní pozůstatky jeskynního medvěda a velkého stepního jelena, když o nich nic bližšího nevíme. Než se Emil Porth stal geologem, studoval na Karlově univerzitě medicínu a dokonce publikoval i drobné vědecké práce o zvířatech, takže mohl mít dostatečné množství praktických zkušeností a kosterní pozůstatky jím mohly být snad určeny správně. Navíc spolupracoval s dalšími badateli a měl za sebou i zázemí C. k. geologického Říšského ústavu, kde se našel někdo, kdo se jistě kvartérní speleopaleontologií zabýval. Jestli-že tedy, byly pozůstatky určeny správně, a předpokládejme, že ano, tak by se jednalo, tuším o druhý (Medvědí jeskyně ve Svobodě n. Úpou), v literatuře popsaný nález jeskynního medvěda v celém Krkonošském krasu a lokalita by nebyla, až zas tak bezvýznamnou nic neříkající dírou ve starém lomu, kterou je potřeba zasypat dávno vysloužilým domovním harampádím. Rázem by si díky těmto výše popsaným nálezům, zasluhovala větší pozornost, ochranu a o něco „citlivější přístup“, a to proto, že je to asi v dnešní době (r.2009), jediná „totálně nezničená jeskyně“, z které tyto pozůstatky byly popsány, a také proto, že nevíme co dalšího by se zde ještě mohlo v jeskynních sedimentech případně skrývat (Lokalita totiž nikdy nebyla z pohledu speleopaleontologie, odborně studována, když pomineme skromnou průkopnickou a asi nedokončenou práci Emila Portha.).

Slovo na závěr

     Škoda jen, že nevíme zda se kostičky z lokality vůbec zachovaly a kde nakonec skončily. Je ale možné, že přece jen někde odpočívají v některé ze sbírek a nebo v depozitáři, např. s úhledně nadepsaným zaprášeným štítkem „Ursus spelaeus, Ober-Langenau“ a je pouze otázkou času, kdy se je podaří, s trochou štěstí a náhody, „znovuobjevit“, tak jako třeba, výše popsané zápisy a tento nález tak potvrdit. Je ale také docela dobře možné, že se je nalézt nepodaří již nikdy a my se tak budeme moci pouze dohadovat a vymýšlet různé teorie o tom, jak to tenkrát ve skutečnosti s tím jeskynním medvědem nemědvědem a stepním jelenem nejelenem z Horního Lánova bylo.  

                       

Prameny a použitá literatura

Porth E. (1857): Die Höhle von Ober-Langenau mit Dachsresten. - Jahrbuch der keis. kön. geologischen Reichsanstalt, Roč. 8, 1857, s. 169. Vídeň.

Pošepný F. (1857): Geologický spolek v Jilemnici. - Živa, Roč. 5, s. 282.  Praha.

Řehák J. (1974): Krkonošský kras - Jeskyně Vrchlabska - Krkonoše 5, s. 14 - 15. Vrchlabí.

Tásler R., Loskot P. (1993): Přehled krasových jevů a jejich průzkum ve východních Krkonoších. - Kras Sudet, svazek 24, s. 18 - 24. Praha.

Osobní archiv fotografií z průzkumných prací jeskyně v Horním Lánově (Jeskyně v Horním Lánově s asi 110 cm dlouhým stalagnátem).