Dolování Fe rud "Na Vošmendě"

Podrobnosti
Kategorie: Bozkov a okolí

Příspěvek k pokusu o dolování Fe-rud, společností Klein-Lanna-Liebig „Na Vošmendě“ v druhé pol. 19. stol. a ještě něco navíc.

Roman Kurfiřt

Úvod

 Pokusné dolování železných rud u Vošmendy na katastru obce Jesenný v období let 1939 - 1940, již bylo v minulosti několikrát stručně popsáno (Šourek 2003) a je mezi zájemci o historii hornictví v této oblasti, celkem více méně, dobře známé. O hornické činnosti prováděné v druhé polovině 19. století v povodí potoka Vošmendy společností Klein-Lanna-Liebig, se však až do nedávna, nevědělo vůbec nic a proto se zde pokusím, alespoň s tím málem, co se k této činnosti zachovalo a podařilo zatím nalézt, seznámit i ostatní.

Grýndeři
    Nejprve bude možná dobré letmo nastínit, co byli naši tři (čtyři - příjmením Klein jsou totiž myšleni bratři Kleinové) výše jmenovaní „hoši“ vlastně zač. Doba, ve které žili tito podnikatelé, by se dala charakterizovat jednoduše slovy - pára, kapitál, uhlí, rozvíjející se textilní průmysl, železnice, podnikání a také ostré lokty. Byli to asi podnikatelé pro něž byl zisk za každou cenu, bohem. Sešli se při stavbě Liberecko - pardubické dráhy, kterou společně budovali. Při tom prováděli prospektorské práce krajiny kudy železnice procházela. Šlo jim hlavně o uhlí, v jehož nález v podkrkonošském permokarbonu doufali, ale nezříkali se ani případných nálezů jiných nerostných surovin, Fe a Cu rud, břidlice, vápence. Pro těžbu nerostných surovin si r. 1856 vytvořili těžařskou společnost „Riesengebirg-Bergbau-Gesellschaft“. Výsledky však, mimo nálezů uhlí, byly dosti bídné a tak jim to zdá se, dlouho nevydrželo a po rozpadu (těžařská spol. se rozpadla někdy na poč. 60-ých let 19. stol.) si šli dál každý svou cestou.  
 

Zápisy o dolování

    Již v loňském roce se mi zcela náhodou podařilo v archivu v Semilech objevit několik zápisů o jejich kutání prováděném v letech 1857 a 1858 v Jesenném a v Roztokách. Jedná se o několik zápisů o pokusném dolování v Jesenném a také o opis zápisu o propůjčených důlních mírách v Roztokách, které tuto činnost zcela jasně dokládají. Zápisy samotné jsou psány česky a německy, kurentem a díky tomu bylo jejich prostudování o trochu náročnější. Jsou, ale velmi cenným materiálem obsahujícím množství informací, jež nám umožňují opět, bohužel pouze částečně, doplnit a zpřesnit, ne zcela vyřešenou historii dolování Fe-rud „ Na Vošmendě“.

„Kajetán a Marie“

    Nejcennějšími a pro mnohé zcela jistě novými údaji v zápisech, jsou údaje o propůjčených důlních mírách Kajetán I. a II. (1858) v Jesenném a Marie I. - IV. (1857) v Roztokách a o „zvláštním“ chování společnosti po ukončení všech prací. Propůjčky důlních měr již opravňovaly společnost ke zcela regulernímu dolování (těžbě), a to, dle tehdejšího rakouského horního práva. Znamená to, že v prostoru propůjčených důlních měr byla o něco větší důlní díla mající v té době charakter hlubších šachtic (někde i s překopem). Záměrem společnosti zde bylo dolování Fe-rud („limonit“), tak jako např. v obci Vrát a pravděpodobně také jejich prodej do rohanské železárny v Engentále na Bohňovskách, která v té době byla ještě v činnosti. Práce zde započaté byly však jen malého rozsahu a jistě neměly dlouhého trvání a byly brzy zcela opuštěny (úplný konec snad v r. 1862), takže ke skutečné těžbě vlastně nikdy nedošlo. Neznamená to ale, že se na stejných místech později znovu nepracovalo. To, že se zde jisté práce (např. kutací práce - tzv. freischurf v r. 1864 - 65, A. Pelikán pro firmu PEIG) malého rozsahu na stejných parcelách prováděly, dokládají další nečetné zápisy v semilském archivu.
 

   A nyní zde bude dobré uvést několik zcela konkrétních a tak trochu nudných (říkám tomu technická data) informací převzatých z nalezených zápisů a dalších pramenů.


Roztoky - „Marie“, (parc. č. 1461 a okolí „Zítkovy skály“)

    V opisu o propůjčení důlních měr je uvedeno, že společnosti Klein-Lanna-Liebig byly koncem (3.12.?) r. 1857 propůjčeny čtyři jednoduché důlní míry pod názvem Marie I, II, III a IV. Nálezná šachtice (Seigerschacht) byla na parc. č. 1461 France Skrbka v Roztokách a v té době byla 11 sáhů (11 x 1,89 m = 21 m) hluboká. Mělo se v ní dobývat ložisko limonitu a jílovité železné rudy (Braun-und Thoneisensteinlager). Tuto šachtici můžeme asi s velkou pravděpodobností ztotožnit se zmínkou Polaka (1858) kde uvádí, že „In Rostok wurde ein Schacht auf 12 Klafter abgeteuft, und hiemit ein nach Stunde 5 mit 32 Grad verflächendes Brauneisensteinlager von 8 - 9 Fuss Mächtigkeit aufgeschlossen, das zur Sohle Kalkstein führt.“ Tedy, “V Roztokách byla vyhloubena šachta hluboká 12 sáhů (asi 22,5 m) a tím bylo ve směru hodina 5 (1 uhlová hodina = 15°, 15°x5=75°, téměř východním směrem), v úhlu 32 stupňů se uklánějící (upadající), limonitové ložisko otevřené, o mocnosti 8 - 9 stop, které směřovalo ke dnu (k patě) vápence.“ Šťovíček (1984) uvádí, že práce v Roztokách musely být pro četné důlní vody (?) zastaveny. Práce zde byly ukončeny asi již v r. 1858 (?). Pozůstatky šachtice (pinka s odvalem) se dnes (r. 2009) nalézají na levém břehu potoka Vošmendy v zalesněném svahu asi 190 m (hrubý odhad?) S od „Zítkovy skály“ na parc. č. 1461. Na této parcele (není vyloučeno, že v té samé šachtici?) se později (r. 1860, r. 1864 - 65) prováděly na základě kutacích povolení, další práce. Pod „Zítkovou skálou“ je pozůstatek ještě jedné podobné pinky (dnes dosti zanesené splavenými sem hlínami) s odvalem, která by snad mohla pocházet také z tohoto období. Mimo to se tu nalézá i množství pozůstatků po vápenictví. Vápencový lom na „Zítkově skále“, který patřil rodu Zemanů z Roztok, měl být dle Gottharda (1932) v činnosti od r. 1860. To, že se zde pracovalo také později, by snad mohl dokazovat pomístní název „Vápenice“ v místě lomu na katastrální mapě z r. 1873 (parc. č. 1556). 

Jesenný - „Kajetán“, (parc. č. 381)

   Z jednoho ze zápisů (SOkA Semily, Fond OÚ-Semily, kart. č. 205, 11/27-5) vyplývá, že společnosti Klein-Lanna-Liebig, byly propůjčeny dne 28. listopadu 1858 dvě jednoduché důlní míry pod názvem Kajetán (Cajetan) a nálezná šachtice byla na parc. č. 381 Josefa Hinka (správně Hnika, což jsem ověřoval na katastr. úř. v Semilech v pozemkové knize) v Jesenném. I z té se měla dobývat železná ruda. Bohužel zde ale není uvedena hloubka šachtice. Práce zde musely být ukončeny nejpozději v r. 1860 (nejasné?) a šachtice měla být obecním představenstvem obce Jesenný, zasypána snad škvárou (struskou?) a haldy likvidovány nejpozději na jaře r. 1862. A to vše hlavně kvůli bezpečnosti, protože společnost jaksi „zapomněla“ tento a ještě další pozemky, na kterých měla štolu a další šachtice (zasypané již v r. 1860), uvést do původního stavu. Na té samé parcele se později opět pracovalo, což dokládají kutací povolení z r. 1864 - 65 a 1865 - 66 s roční platností, pro A. Pelikána, zastupujícího PEIG (Prager Eisen Industrie Gesellschaft - Pražská železářská společnost). V r. 1939 - 40? zde pracoval A. Ehinger, prokurista vápenky Václav Renner v Jesenném, zastupující snad také PEIG, ale o více než 70. let později (P 2740) a nakonec zde měla v r. 1940 kutiště i firma Zbrojovka Fr. Janeček (Roth 1940a, 1942, 2003, Šourek 2003 a Velebil 2005), která některými z prací, zastihla asi starší dobývky, snad právě z druhé pol. 19. století. Pozůstatky po dolování jsou na této parcele, ale i na parcelách okolních, ještě dnes zcela jednoznačné a nepřehlédnutelné. Nalézají se na pravém břehu potoka Vošmendy v mírném zalesněném svahu, v místě nad loukou, na které v letních měsících táboří skauti. Celý svah lesa má tak charakter menšího „kráterového pole“. 

Zde pro názornost a představu čtenářů, vkládám přepis jednoho z nalezených česky psaných zápisů, který je pouze minimálně upraven.

Slavný cís: kr. okresní Úřade v Semilech! 

Dle protokolu se společnost páni(?) Klein Lana a Liebig zavázali  

že jak pozemky ke kutění v(?) blíž Jesenska od občanů přijali,  

když kutění puštěno, takové v tom stavu zas odvedou;  

tomuto závazku nad řečená společnost nedostála 

neb již 3 Rok nic nedělají, a občanům na jejich kruntech 

hromady Rumu ležet nechali, a(i) k žádnému konci to nevedou,  

skrze co Kruntovníkům znamenité škody působějí, an 

ty hromady obyčejně uprostřed pole se nacházejí, takže jejich  

krunt patřičně zdě(i)lávat nemůžou; k tomu díry otevřené 

jsou, takže každou chvíli nebezpečenství hrozí, a(i) mnohým 

ani vyjednanou činži neplatějí, z následujících příčin 

žádají občani Jesenský Slavný cís: kr. ok. Úřad 

o zastání a(v) přidržení nad řečené společnosti, by občanům 

jejich pozemky do předešlého stavu uvedeny byli, aby svůj 

Krunt zdě(i)lávat mohli, an(?) jejich práva ke kutění pominuly,  

a víc nic nedělají. 

v Jeseným dne 4 Prosynce 1861. 

Franc Hanč 
Obce představený

Objevování objevené neobjevené (zatím?) jeskyně

   Nedaleko od starých dobývek (asi 90 - 100 m JZ směrem od parc. č. 381) je několik menších vápencových lůmků. Dva z nich nacházející se v zákrutu cesty se v minulosti našim milým spoluobčanům podařilo téměř zavozit vysloužilým harampádím a všemožným odpadem. V prvním z nich (dnes zavožený) se několik let po sobě pod kořeny smrku ztrácel občasný potůček svádějící sem vodu z okolních luk, což neušlo bozkovským jeskyňářům, kteří se v r. 2004 rozhodli, o několik metrů dále, začít hloubit průzkumnou sondu a pokusit se tak proniknout do předpokládaných podzemních prostor. Postupně se prokousali skrz odpadky, hlínu a kamení k menším i větším vápencovým blokům, mezi nimiž si voda hledala cestu. V roce 2006 byla sonda zabezpečena betonovými skružemi a osazena žebříkem. Skrz různě poskládané bloky se po velkém úsilí nakonec podařilo proniknout do hloubky okolo 12 m, ale práce musely být v r. 2008 ukončeny, protože bohužel došlo k tomu, co asi ani ve snu nikdo nečekal. Po několika vydatných přívalových deštích byla totiž celá otevřená část prostory, až asi do úrovně skruží, zanesena hlinito-kamenitými nánosy a tak vlastně všechno to, co se podařilo dostat ze sondy ven, bylo opět zpátky. Zda budou práce v této sondě ještě někdy pokračovat je zatím nejisté. Jisté je jen to, že potůček do podzemí stále chtě nechtě mizí.   

Záhadný vrt s poetickým označením „JB-4“

   V Jesenném a jeho okolí byl mezi lety 1966 - 1968 prováděn podrobný geologický průzkum vápenců (v pořadí již druhý). Samozřejmě došlo i na naše „kráterové pole“. Zkoumaná vápencová čočka, spolu s pozůstatky po starém dolování, zde byla nazvána „Ložisko Vošmenda - sever“. Tehdy zde bylo provedeno několik výkopových sond, rýh a vrtů. Pro nás je z celého geologického průzkumu této vápencové čočky nejzajímavější to, že jedním z vrtů, konkrétně vrtem označeným „JB-4“, byla v hloubce 34,2 m - 40 m zastižena vrtacím zařízením dutina s výplní.  Možná vrt pronikl do jedné ze starých dobývek (nalezly se v ní totiž i mimo hlínu, také Fe-rudy), ale pravděpodobnější se zdá být, že tehdy navrtali krasovou dutinu vyplněnou rudou a hlinitými nánosy. Na jaře r. 2008 se vrt sice podařilo vypátrat (skrýval se nenápadně pod zcela ztrouchnivělým pařezem) a pročistit až do hloubky 6 - 7 m, ale později se ukázalo, že je asi v této hloubce, zcela ucpán menšími kameny a jílem. Myšlenka na spuštění malé videokamery připojené na přenosný počítač do vrtu tak vyzněla naprázdno. Dodnes nezodpovězenou otázkou tak zůstává, kam se to soudruzi vrtaři v podzemí provrtali a co vrt „JB-4“ vlastně skrývá. Myslím, že toto tajemství se už asi nikdy bohužel nedovíme. 

Fenomén zvaný Hohlräumen

   Hohlräumen. Co to je? Doslova tedy duté prostory. Ne hlavy, jak by se snad mohlo zdát, to ne. Ano skutečně prostory. O takových dutinách ve vápencích a dolomitech, kterou mohla být právě ona výše zmíněná navrtaná, se v Jesenném, ale i v dalších okolních obcích zmiňují také starší německy psané zprávy. Takové „Hohlräumen“ se objevovaly při dolování Fe-rud v Jesenném na „Adelheid-Zeche“, dále na jiném dole v Jesenném (bližší určení neznám), v Horské Kamenici, na Vrátě (i s náčrtkem) a také v Poniklé. Tam se o nich píše dokonce např. jako o „grosse Hohlräume mit traubenförmigem Glaskopf - hierzulande rampouchy (Eiszapfen) genannt, womit sie mitunter Aehnlichkeit haben“ - tedy, „velké dutiny s hroznovitým lebníkem, zde rampouchy nazývaným, s nimiž někdy podobnost mají“. S velkou pravděpodobností to tedy jednoduše byly krasové dutiny a jak to tak vypadá, i větších rozměrů, kam se mohli dostat tehdejší horníci, protože právě v takových prostorách je zde v hlíně popisován nalézající se „Glaskopf“, tedy lebník, hledaná to železná ruda. Ale pozor! I v něm se uvádějí „Hohlräumen“. Domnívám se a dovolím si tvrdit, na základě toho co se mi již o hornictví v Jesenném podařilo shromáždit a prostudovat, že tento jev byl daleko častější než se na první pohled může zdát. Je škoda, že tehdejší zmínky týkající se této problematiky nejsou více popisné. Je velmi pravděpodobné, že dnes již dávno zaniklé jesenské doly a jejich podzemí, především na někdejším „Adelheid-Zeche“, skrývají takových krasových dutin asi hned několik a my můžeme jen a jen litovat, že celý systém dolu, který jimi možná procházel, je již na věky věků beznadějně uzavřen a také tiše závidět tehdejším „starcům“, kteří byli při své každodenní tvrdé, ale krásné práci v dole, vlastně jejich prvními objeviteli. 

Prameny a použitá literatura

archivní materiály 

SOkA Semily, OÚ Semily, kart. č. 205, 11/27 hornictví 1855-1868, 1-36, (11/27- 5). 

SOkA Semily, OÚ Lomnice n. Pop., kart. č. 36, 11/27 hornictví 1855-1868, 11/27- 2. 

další literatura 

Bayer C. (1860): Thätigkeit im Riesengebirge, - Berg-und Hüttenmännisches Jahrbuch..., IX, s. 234-253. Vídeň. 

Czerweny J. (1883): Die Eisenerze südlichen Riesengebirges. - Oesterreichische Zeitschrift für Berg-und Hüttenwesen, roč. XXXI, č.42, s. 539-541. 

Gotthard (1932): Soupis lomů ČSR, sv. 1. okr. Semily, heslo Roztoky. 

Krutský N. (1968): Závěrečná zpráva Jesenný-Bozkov. Surovina: vápence, etapa vyhledávací - MS, Geofond Praha P 21 810/I+II. 

Polak O. (1858): Geognostischer Bericht..., - Jahrbuch d. k. k. Reichsanstalt, IX, s. 239-246. 

Roth Z. (1940a): Limonitová ložiska v okolí Jesenného (kutání firmy Janeček). - MS, Geofond Praha P 1024. 

Roth Z. (2003): Osobní archiv, dopis od p. Z. Rotha. 

Titelbach F. (1851), Honl A. (1912), Roth Z. (1942): Zprávy o ložisku železných rud u Jesenného. - MS, Geofond Praha P 2740. 

Šourek L. (2003): Po stopách starého železářství na Železnobrodsku. - Od Ještěda k Troskám, roč. X (XXVI), č. 3+4, s. 112-124. 

Štovíček J. (1984): Rudné hornictví v podnikání Liebigů v 2. polovině 19. století. - Studie z dějin hornictví, sv.15., s. 142-155. Praha. 

Velebil D. (2005): Dobývání rumělky, železné rudy a vápence v obci Jesenný, s. od Semil. - Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz. (Praha) 13, s. 98 - 111.