Účastníci studijní cesty po 11 letech opět před Jeskyní Na Špičáku
Letošní rok jsme naši studijní cestu nasměrovali na Polsko a Jeseníky. Tato oblast tvoří jeden krasový systém, rozdělený na povrchu státní hranicí, pod zemí ale voda hranice neřeší a vytváří rozsáhlé a zatím ne příliš prozkoumané
propojené prostory.
Vyjeli jsme v pátek 4. 11. v časných ranních hodinách, abychom už bez zbytečných celních formalit projeli náchodskou celnicí a kolem desáté již mohli stoupat z parkoviště k areálu Medvědí jeskyně nedaleko polského Kletna. Tato jeskyně je součástí Masywu Śnieźnika Klodzkiego (z naší strany navazuje masiv Kralického Sněžníku), vchod leží ve výšce cca 800 m. n. m. Jeskynní systém zahrnuje cca 2,5 km chodeb, přístupných pro veřejnost je 360 m. 
Jeskyně byla objevena roku 1966, nazvána byla podle nálezu velkého množství kostí pravěkých zvířat, které objevitelé našli hned v první velké prostoře, do které pronikli při těžbě kamene. Zpřístupněna je od roku 1983 a můžete zde vidět především krásnou krápníkovou výzdobu. Venku je pak hezký herní plácek pro děti s naučně-zábavnými panely o přírodě. V této jeskyni se nám dostalo od polských kolegů velmi vřelého přivítání, nechyběl uvítací svařáček a po prohlídce teplá klobáska.
Dalším bodem na trase byl Zlaty Stok – zlaté doly nedaleko Klodzka, staré více než 1000 let. První dochovaný listinný záznam je z r. 1273, doložena je však již těžba kolem roku 900. Těžilo se zde zlato, v 16. století tvořil podíl produkce zlata z místních dolů 8% z celkové tehdejší celoevropské těžby tohoto cenného kovu. Později se při tavení zlata podařilo izolovat arzenik, a tento původně vedlejší produkt převážil nakonec nad drahým kovem a byl vyvážen do celého světa. Tisíciletá tradice dobývání zlata skončila roku 1961. Dnes si můžeme projít některé zpřístupněné části štol, prohlídka je rozdělena na několik částí. Do dolů se vstupuje štolou Gertruda, dlouhou 2 km, zpřístupněno je cca 500 m. První okruh je pěší, odvádí návštěvníky ze štoly do dalších částí, zde můžete na stěnách shlédnout kopie starých hornických map, historické důlní vybavení, pec na tavení zlata či alchymistickou dílnu, projdete si chodbu smrti, kde byly horníkům, u kterých se našlo zlato (byť jen troška, ukradená pro obživu chudé rodiny), zazděny ruce a nohy do skály, a oni zde pomalu zemřeli hladem, pobavíte se v chodbě zvané Muzeum výstrah, upozornění a výzev (některé texty na převážně plechových tabulkách jsou opravdu kuriózní), převýšení mezi štolami se překonává po veliké skluzavce. Druhá část štoly Gertruda je zatopená, zde můžete absolvovat vodní plavbu. Další částí jsou Horní a Dolní Černá štola, do kterých se dostanete pohodlnou cestou stoupající po boční straně údolí, ve kterém je lanové centrum, na konci pak kamenolom s nataženými ocelovými lany umožňujícími jízdu na kladce. Horní Černá štola měří cca 200 m, je z 16. století, a pokračuje přímo na české území. Návštěvníci ale ještě před „hranicí“ sestupují po schodišti o 23 m níže kolem 8 m vysokého podzemního vodopádu do Dolní Černé štoly – přepravní chodby z 20. století,
kterou se ven vyvážel materiál elektrickým vláčkem. Ani o ten nepřijdete, vyveze vás ven, a to přímo před vchod do štoly Gertruda. V celém systému štol i venku najdete různé postavičky skřítků, maskotem dolů je netopýr, součástí povrchového areálu je také mincovna a expozice minerálů. V sobotu nás čekala prohlídka Jeskyně Na Pomezí, asi 2 km nad Lázněmi Lipová. Je největší krasovou jeskyní v krystalických vápencích na území ČR. Vytváří dvoupatrový systém rozvětvených užších puklinových chodeb, dómů a komínů. Vznikla převážně korozní činností vod podzemního toku, jde o kras výjimečného charakteru s velmi členitou modelací jeskynních prostor a poměrně bohatou krápníkovou výzdobou. Objevena byla ve 30. letech 20. století při lámání mramorů v Havránkově lomu a od roku 1950 je veřejnosti zpřístupněna. Celková délka dosud známých částí činí 1700 metrů s výškovým rozdílem 45 metrů, délka návštěvního okruhu je 390 metrů. Po prohlídce přístupné části jsme se zašli podívat na místní kolegy – speleology, kteří pracovali nedaleko v lese u propadu vedoucího do dalších, dosud zkoumaných prostor. Poté jsme se rozdělili na tři skupinky – ti nejodvážnější a nejotrlejší se vydali k blízké nepřístupné jeskyni Rasovna (již sám název napovídá dost o této na lezení náročné vertikální jeskyni), Ostatní méně zdatní se v overalech vydali zpět do Jeskyně Na Pomezí na průzkum nepřístupných částí, a na povrchu zůstali zlatokopové, kteří se nechali zlákat naší geoložkou Leonkou k návštěvě granátového lomu s vidinou nálezu krystalů tohoto polodrahokamu 
(a za své úsilí byli všichni odměněni opravdu nálezem nějakého toho krystalu, více či méně zkorodovaného). Zpět do penzionu jsme se pak vraceli opět společně, pěšky kolem místních ohromných vápencových lomů, kde se stále těží. V neděli nás autobus nejprve zavezl k Jeskyni Na Špičáku. Prostupuje vrchem Velký Špičák (516 m. n. m.), který je vrcholem krasového kuželu, vystupujícího ze sedimentů kontinentálního ledovce mezi obcemi Písečná a Supíkovice v Supíkovické pahorkatině, 10 km severně od města Jeseník. Ve starší literatuře byla též nazývána Supíkovická jeskyně nebo Jeskyně v Supíkovicích. Převážně horizontální labyrint chodeb, puklin a síní vytvořily vody povrchových toků v krystalických vápencích - mramorech, ale jejich neobvyklé srdcovité tvary jim vtiskla podzemní jezera tavných vod z kontinentálního ledovce, který zejména v předposlední době ledové zasahoval od severu až na naše území. První písemná zmínka o jeskyni pochází z roku 1430 a množství unikátních historických nápisů na stěnách dokládá její časté návštěvy. Patří mezi nejstarší písemně doložené jeskyně ve střední Evropě a oficiálním zpřístupněním v roce 1885 je také nejdéle zpřístupněnou jeskyní u nás. Celková délka všech dosud známých chodeb činí 410 m, bezbariérový návštěvní okruh je dlouhý 220 metrů. I zde se nám dostalo velmi milého přivítání od zdejší paní ředitelky a její kolegyně. Odsud jsme pokračovali na exkurzi do přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně. Je to nejvýkonnější vodní elektrárna v naší republice, a slouží k vyrovnávání nestability elektrizační soustavy. Celý areál elektrárny (až na administrativní budovy) je umí
stěn pod zemí, přímo u elektrárny na povrchu je dolní nádrž. V turbínové kaverně jsou dvě 24 metrů vysoká turbosoustrojí s reverzními Francisovými turbínami, každá má výkon 325 MW (výkon v turbínovém režimu, v čerpadlovém režimu je maximum 312 MW; jedná se o největší reverzní vodní turbíny v Evropě). S horní nádrží je kaverna spojena dvěma přivaděči průměru 3,6 m a délce 1547 a 1499 m, s dolní nádrží dvěma tunely o průměru 5,2 m a délce 354 a 390 m, na obou koncích mají přivaděče kulové uzávěry; při plném výkonu protéká každým přivaděčem 68,5 m³ vody za sekundu; celý objem nádrže je možné načerpat za sedm hodin. Horní nádrž se nachází na vrcholu hory Dlouhé stráně ve výšce 1350 m. n. m. zabírá plochu 15,4 ha a její provozní objem je 2 580 000 m³. Tato nádrž byla vytvořena tak, že byl „odříznut“ vrcholek hory o cca 3 m, ekologové však usoudili, že každá hora musí mít svůj vrchol, a tak je vedle nádrže navršen ještě malý kopeček do výšky původní hodnoty nadmořské výšky této hory. Od horní nádrže je krásný výhled na Jeseníky a sousední Praděd. Zde jsme se zapadajícím sluníčkem před sebou a ostrým větrem v zádech naši letošní studijní cestu ukončili. Na závěr bych ještě ráda zmínila Penzion Pod Smrkem v Horní Lipové, kde jsme byli ubytováni – pěkné prostředí, milá obsluha a výborná strava nám tu letošní cestu hodně zpříjemnily.
A pokud jsme vás zlákali k výletu na výše zmíněná místa, ke všem najdete potřebné informace o otevíracích dobách, cenách vstupného a dalších zajímavostech v okolí na jejich
www stránkách.
Za ponikelské jeskyňáře
Lenka Hájková